|
|
Všechno bude v pořádku
Tejml, Ladislav ; Vaněk, Vojtěch (oponent) ; Krekovič, Slavomír (vedoucí práce)
Diplomovou prací navazuji na neuzavřený cyklus EGBA, který jsem započal koncem října roku 2016. Název EGBA je vyústěním z dobové nejistoty, úzkosti a ztráty důvěry v člověka, jako zdravě uvažujícího jedince. Projekt EGBA vnímám jako bonbón s náplní, jehož obsah je složen z navzájem se ovlivňujících chutí. Přestože je na pamlsek výborná reklama, skvělý obal i sám skvostně vypadá, samotný bonbón je nepoživatelný. První z namíchaných chutí je mnou poupravený termín postapokapitalismus, jako stále přetrvávající systém kapitalismu, který přes všechny možné peripetie ne a ne překonat. Přesto, že je patrné stále větší propojení vlivných podnikatelů se státním aparátem do nerozpletitelné pavučiny vazeb a vztahů spojené s prohlubující se finanční nerovností mezi lidmi, velkým zadlužováním zemí, zhoršujícím se životním prostředí, atd. Druhou chutí je temporalita, ve které je pro mě primární zrychlení jako údajný nástroj pokroku. Zrychlování je dlouhodobý proces, který přichází s moderní dobou v důsledku industriální revoluce. Dnešní doba nám však přináší freneticky roztříštěnou skutečnost, ve které se snažíme vmáčknout co nejvíce úkonů či výkonů do čím dál kratších časových intervalů. Rychlost se stala znamením úspěchu a tak není divu, že mnozí z nás končí na piluli naděje, jelikož je jasné, že náš biorytmus se nedá napínat do nekonečna. Současná, zrychlená společnost se dá přirovnat k bažině. Čím rychleji roztáčí své soukolí, tím rychleji se potápí v tekuté době. Třetí chutí je posthumanismus, ke kterému jsme dospěli neustálým zjednodušováním a redukováním problémů, které před nás klade příroda. Toto ulehčování nás dovedlo až k vytvoření stroje, který je v tomto redukování tak účinný, že zároveň vytváří vlastní problémy. Technologie se člověku neustále přibližují, jsou vyvíjeny neustále nové technologické vymoženosti, které jsou stále „sofistikovanější, užitečnější a chytřejší“. Nenápadné vytrácení lidské přirozenosti se postupně transformuje do podoby Théseovy lodi. Čtvrtou chutí je antropocén. Téma antropocénu oběhlo většinu zpravodajských kanálů. Ano, je to vážné a nepopiratelné, i když v mnohých konspiračních teoriích to zcela popiratelné je např. modrá, nikoli zelená paleta, Donaldovo trampoty, atd. Zkrátka dlouhodobá partie šachu, člověk versus příroda se zdá být výhodnější pro černé. Poslední přísadou je pojivo jménem internet, jako slina tekoucí přes všechny zmíněné chutě. Všechny zmiňované esence bonbónu jsou pro mě frustrující a nejlepším řešením se mi v předešlých pracích zdálo téma apokalypsy. Dystopické smýšlení však dlouho nevydrží a mě opět začaly přepadat návaly naděje, že by vše mohlo ještě nějak pozitivně dopadnout. Takže pokud přijdu někam, kde uvidím misku s bonbóny, nebudu váhat a okusím. Většinou se jedná o místa, kde je nutno vyčkat, vydržet, případně něco koupit a tak si budu s dostatkem času a klidu vychutnávat chutě bonbónů a čekat na duhu.
|
|
|
Všechno bude v pořádku
Tejml, Ladislav ; Vaněk, Vojtěch (oponent) ; Krekovič, Slavomír (vedoucí práce)
Diplomovou prací navazuji na neuzavřený cyklus EGBA, který jsem započal koncem října roku 2016. Název EGBA je vyústěním z dobové nejistoty, úzkosti a ztráty důvěry v člověka, jako zdravě uvažujícího jedince. Projekt EGBA vnímám jako bonbón s náplní, jehož obsah je složen z navzájem se ovlivňujících chutí. Přestože je na pamlsek výborná reklama, skvělý obal i sám skvostně vypadá, samotný bonbón je nepoživatelný. První z namíchaných chutí je mnou poupravený termín postapokapitalismus, jako stále přetrvávající systém kapitalismu, který přes všechny možné peripetie ne a ne překonat. Přesto, že je patrné stále větší propojení vlivných podnikatelů se státním aparátem do nerozpletitelné pavučiny vazeb a vztahů spojené s prohlubující se finanční nerovností mezi lidmi, velkým zadlužováním zemí, zhoršujícím se životním prostředí, atd. Druhou chutí je temporalita, ve které je pro mě primární zrychlení jako údajný nástroj pokroku. Zrychlování je dlouhodobý proces, který přichází s moderní dobou v důsledku industriální revoluce. Dnešní doba nám však přináší freneticky roztříštěnou skutečnost, ve které se snažíme vmáčknout co nejvíce úkonů či výkonů do čím dál kratších časových intervalů. Rychlost se stala znamením úspěchu a tak není divu, že mnozí z nás končí na piluli naděje, jelikož je jasné, že náš biorytmus se nedá napínat do nekonečna. Současná, zrychlená společnost se dá přirovnat k bažině. Čím rychleji roztáčí své soukolí, tím rychleji se potápí v tekuté době. Třetí chutí je posthumanismus, ke kterému jsme dospěli neustálým zjednodušováním a redukováním problémů, které před nás klade příroda. Toto ulehčování nás dovedlo až k vytvoření stroje, který je v tomto redukování tak účinný, že zároveň vytváří vlastní problémy. Technologie se člověku neustále přibližují, jsou vyvíjeny neustále nové technologické vymoženosti, které jsou stále „sofistikovanější, užitečnější a chytřejší“. Nenápadné vytrácení lidské přirozenosti se postupně transformuje do podoby Théseovy lodi. Čtvrtou chutí je antropocén. Téma antropocénu oběhlo většinu zpravodajských kanálů. Ano, je to vážné a nepopiratelné, i když v mnohých konspiračních teoriích to zcela popiratelné je např. modrá, nikoli zelená paleta, Donaldovo trampoty, atd. Zkrátka dlouhodobá partie šachu, člověk versus příroda se zdá být výhodnější pro černé. Poslední přísadou je pojivo jménem internet, jako slina tekoucí přes všechny zmíněné chutě. Všechny zmiňované esence bonbónu jsou pro mě frustrující a nejlepším řešením se mi v předešlých pracích zdálo téma apokalypsy. Dystopické smýšlení však dlouho nevydrží a mě opět začaly přepadat návaly naděje, že by vše mohlo ještě nějak pozitivně dopadnout. Takže pokud přijdu někam, kde uvidím misku s bonbóny, nebudu váhat a okusím. Většinou se jedná o místa, kde je nutno vyčkat, vydržet, případně něco koupit a tak si budu s dostatkem času a klidu vychutnávat chutě bonbónů a čekat na duhu.
|
host ::
RSS.